7 záludností při výběru bezdrátového mikrofonu a jak je odhalit

Translate to English with Google Translate 

Bezdrátové mikrofony se v poslední době dostaly se svou cenou na opravdové minimum, čímž se staly přístupnými pro řadu uživatelů. Na tom se ale hned svezlo několik prodejců, kteří záměrně své zákazníky neinformují o všech úskalích, které pořízení takovýchto levných „bezdráťáků“ skrývá. A abyste se nenapálili a koupili raději něco kvalitnějšího, byť asi za větší peníz, tak jsme k tomu napsali následující ponaučení.

Vybíráme mikrofon pro zpěv nebo řeč?

Než se pustíme do výběru bezdrátového mikrofonu, je vhodné se zamyslet nad tím, jaký mikrofon a pro jaký účel potřebujeme, bez ohledu na to, zda chceme bezdrátový či „drátový“. A to úzce souvisí s jeho zvukovými kvalitami.

To první, co všichni u mikrofonu zdůrazňují, je jeho vhodnost na řeč či zpěv. Pochází to z minulé doby, kdy kvality mikrofonů byly opravdu rozdílné. Dnes dobří výrobci nabízejí opravdu kvalitně provedené mikrofony vhodné jak pro řeč tak i zpěv. Třeba se můžete podívat na tuto recenzi.

Samozřejmě zpěv klade daleko vyšší nároky. Jaké? Každý mikrofon má svůj zvukový charakter, který je dán frekvenční charakteristikou a také tzv. proximity efektem, tedy změnou zvukového zabarvení podle vzdálenosti mikrofonu od úst. Zatímco u řeči požadujeme vysokou srozumitelnost slova i z větší dálky, u zpěvu chceme něco jiného, zvuk spíše v celém frekvenčním pásmu vyrovnaný, tedy bez zdůraznění určitého pásma. A toto „nezdůraznění“ určuje právě kvalitu mikrofonu. Proto ty „zpěvové“ bývají i dražší a kvalitnější.

Dalším posouzením mikrofonu je jeho náchylnost ke zpětné vazbě. Toto souvisí s jeho směrovými charakteristikami, Pokud jsou kardioidní až hyperkardioidní, tedy v jednom úzkém směru citlivé a z jiných směrů citlivé méně, je náchylnost na zpětnou vazbu menší. Ale pak je větší umění takový mikrofon používat a být s jeho manipulací více ukázněný.

Poslední zvukovou vlastností, kterou bysme také mohli převést na nějaký technický údaj, je, jak hlasitě na mikrofon můžeme „zakřičet“ aniž by zvuk byl markantně zkreslený. Tomu se říká maximální hladina akustického tlaku SPLmax a pro mikrofony na živá vystoupení bývá mnohem větší.

Závěrem tohoto oddílu musím pro úplnost zmínit výbavu, kterou se prodejci ohání. A tak zmiňují to, zda mikrofon je vybaven vypínačem, což je ale někdy výhodné, někdy méně, to, zda mikrofon je v kufříku, vybaven přívodním kabelem a jakým, a zda má další výbavu.

Nyní už vybíráme bezdrátový mikrofon

Přístupy prodejců k bezdrátovým mikrofonům jsou různé. U dexonu k tomu přistupujeme tak, že zákazníkovi nabízíme zcela kompletní sadu bezdrátového mikrofonu, zákazník ví, co sada všechno obsahuje a zná konečnou cenu. Je ale s podivem, kolik jiných prodejců naláká zákazníka na nízkou cenu, a ten je potom překvapen, že musí vybírat ještě vysílače, nabíječku atd. A rázem je cena o mnoho vyšší. Navíc zákazník se v problematice nevyzná a proto se nezřídka objevují případy, kdy si sadu poskládal chybně a následně ho čekají další výdaje za poštovné. Silně mi to připomíná nákup u cestovních kanceláří. Jaký z toho plyne závěr? Vždy se pořádně ubezpečit, nejlépe formou telefonické konzultace, o tom, čemu cena odpovídá a co daná sada bezdrátového mikrofonu vlastně obsahuje.

Máme-li představu, jaký mikrofon chceme, pro jaký účel, zda do ruky, na klopu nebo např. náhlavní pro řečnické a školící účely, položme si otázku, zda nebude bezdrátových mikrofonů fungovat několik vedle sebe. A to nejenom v přítomném čase, ale i v budoucnu.

Tento případný fakt totiž říká, že by bylo vhodné, aby se mikrofon uměl přelaďovat. Funguje-li několik bezdrátových mikrofonů vedle sebe, každý musí běžet na jiné frekvenci. To zajistíme dvěma způsoby.

druhý mikrofon musíme pořídit na jiné pevné frekvenci a toto sdělíme u objednávky
pořídíme mikrofony, které můžeme přelaďovat , a každý nastavíme na jinou frekvenci.

Zatímco mikrofony s pěvně nastavenou frekvencí patří mezi ty levnější, tak mikrofony s možností ladění patří k těm dražším. Je jasné, že čím více přeladitelný mikrofon bude mít kanálů, tím větší bude jeho variabilita použití. A co víc, tyto přeladitelné mikrofony bývají navíc mnohdy velmi kvalitně vybaveny a také mnohdy s kvalitním zvukem. Ale o tom později.

Poslední záležitost, na kterou se uživatelé často ptají, se týká povolení používat toto rádiové zařízení, kterým bezdrátový mikrofon je. Pro výrobce platí tzv. Ohlašovací povinnost, což zjednodušeně znamená, že výrobce musí Českému telekomunikačnímu úřadu dokázat a oznámit svůj výrobek a sám posoudit, zda jeho provoz je pokryt tzv. Všeobecným povolením. Pokud tak mikrofon u ČTÚ nenaleznete, nebo jej Všeobecné povolení nepokrývá, je jasné, jak výrobce k této povinnosti přistupuje a doporučuji tuto značku nepořizovat.

VHF nebo UHF?

Ještě před několika léty bezdrátové mikrofony pracovaly výlučně v pásmu VHF, např. kolem 200 MHz. Technologie šla dopředu a tomu se i přizpůsobili výrobci. Kdo jednou okusil mikrofon v pásmu UHF ví, že jeho příjmové vlastnosti a potažmo i zvuk jsou nebetyčně lepší. I my – Dexon jsme výrobu VHF mikrofonů ukončili a přešli výlučně na kvalitnější pásmo UHF. V našem sortimentu tak naleznete kvalitní řadu MBD 840, MBD 940.

Protože mikrofony jsou ve své podstatě rádiová zařízení, musíme se ptát při výběru toho správného, na dosah příjmu. Prakticky se u UHF pásma dá dosáhnout až 200 m ve volném prostranství. Pokud je ale mikrofon umístěn v budově, a co hůř, v železobetonové budově, dosah se zkracuje klidně i na 30 m. Proto doporučuji před pořízením mikrofonu kontaktovat prodejce a dosahové podmínky a především příjmové kvality na konci tohoto dosahu, zkonzultovat.

Diverzitní nebo nediverzitní?

Dalším důležitým faktem, který má vliv na příjem signálu, je samotný princip příjmu. Mikrofony jsou označovány jako nediverzitní, diverzitní anebo true-diverzitní. První a druhá skupina mikrofonu patří k těm méně kvalitním a ty obvykle všude vidíte za podezřele nízké ceny. A prodejce moc dobře ví proč. Nekupovat! Leda že by takové mikrofony byly součástí řečnických systémů, kde vzdálenost přijímač – vysílač bývá do 10 m.

Jak tedy správně tušíte, kvalitní mikrofon by měl být „true-diverzity“, stejně jako jsou dexoňácké MBD 840, a MBD 940, Co to „true-diverzity“ znamená? Je to finta v příjmové části. Přijímací jednotka je osazena dvěma tunery, každý má svou VF část a anténu. Každá anténa je natočena jinak. Jednotka posuzuje kvalitu signálu a plynule si vybírá ten tuner, kde signál je lepší.

Co to znamená prakticky? Pokud se budete s mikrofonem pohybovat, zcela určitě se u nediverzitního systému stane, že signál chvilkově zašumí, protože nebyl kvalitní. U true-diverzitního by k tomu nemělo téměř dojít, když by signál měl být méně kvalitní, plynule se vybírá ten lepší, takže žádné zašumění neuslyšíte. A to je hodně důležitá praktická věc.

Mikrofon potřebujeme naladit

Jak jsme říkali dříve, mají-li být mikrofony variabilní, musí být přeladitelné, tedy musí mít k dispozici několik kanálů. To znamená přelaďovat. Pokud je těch kanálů ale moc (např. u Dexon MBD 840 jich je 144), může se uživatel v tom docela ztratit. Výrobci jim ale vychází vstříc tím, že kanály jsou rozděleny do skupin a pozic a to vše se dá ukládat do pamětí. Ale i tak…

Na tomto místě mají kvalitní mikrofony vestavěnou funkci Autoscan, která na přijímači nalezne „svůj“ vysílač zcela automaticky. Takže stačí na vysílači mít uložené frekvence. Praktičnost tohoto je obrovská, přijedete na místo, na vysílači vyvoláte nastavení z dané paměti a na přijímači spustíte autoscan. Vše je rázem jednoduše naladěné.

Praktické funkce a doplňky

Ty nejlevnější bezdrátové mikrofony žádné praktické funkce nemají. Ale i tak mohou být zvukově na tom velice dobře. Pokud je ale jejich cena podezřele nízká, typu kolem 2000,– za sadu, rychle od nich ruce pryč. Nejenom, že to nic nebude umět, ale ono to nebude ani dobře hrát.

Pozastavme se ale u těch zdařilých, namakaných kousků.

Bezdrátové mikrofony – vysílače musí hold fungovat na baterky. Používají se baterie 9V, jejíž provoz je dražší, anebo tužkové 1,5 V. A protože neustále měnit baterky by mohlo přijít docela draho, je u dobrých mikrofonů myšleno na jejich nabíjení. V sadě uživatel nalezne nabíječku, v mikrofonu má nainstalovány nabíjecí baterie a nabíječku „napíchne“ rovnou na vysílač. A to je hodně praktické.

Když už jsme u těch baterií, na LCD displeji přijímače mnohdy vidíme symbol baterie. To je praktická vychytávka. Přijímač zobrazuje nejenom hodnotu síly signálu, audio vybuzení, ale také stav baterie vysílače. Pokud tak vysílací mikrofon je někde „v terénu“, vzdáleně tak můžeme odhadnout, jak dlouho baterie ještě vydrží. A jak vlastně dlouho? U dobrých modelů by baterka měla vydržet nejméně 6 h trvalého provozu. Pokud výrobce udává méně, platí ono „nebrat“.

Další praktickou funkcí, která s výdrží vysílacích baterií souvisí, je možnost nastavit vyzářený výkon vysílače. Pokud vysílací mikrofon máme poblíž přijímače, vystačíme i s výkonem 5 mW a šetříme tak baterky. V případě, že je hodně daleko a signál ještě tlumí zdi, nábytek, železné konstrukce a lidé, nastavíme 15 mW.

Moderní mikrofon poznáte podle toho, že se laikovi špatně ovládá. A skutečně, moderní koncepce je taková. Na vysílači je malý display. Ovšem to by mohlo běžného uživatele „lákat“ a tak si sami, jako zvukaři mikrofon nastavíte a poté uzamknete jeho nastavení. To je opět další dobrá praktická funkce. Bohužel pro onoho řečníka, který by rád něco „zmáčknul“, ale my jsme naštěstí nastavení mikrofonu uzamkli. Jsme si jisti, že ať mikrofon bude v terénu kdekoli putovat, bude pořád funkční a nikdo jej nechtíc nevypne nebo nezmění jeho nastavení.

Několikrát jsme zmínili LCD displeje, které bývají jak na vysílači tak i na přijímači. Žádejte takové bezdrátové mikrofony, jež mají displeje podsvětlené.

Technické záludnosti

V předešlých odstavcích jsem rozebral praktické funkce, nyní se ale podíváme na vnitřní elektroniku. Upozorním Vás na pár technických záludností, na které je potřeba si dát pozor.

Symetrický výstup. Zkuste si propojit bezdráťák pomocí nesymetrického Jacku a pomocí symetrického XLR. Slyšíte rozdíl? Mikrofony se symetrickým XLR výstupem zní daleko lépe, než když by se připojili na klasickou linku nesymetricky.
Šumová brána, Squelch. Každý správný bezdráťák je vybaven kompresorem a šumovou bránou, která v případě velmi špatného, nebo žádného signálu totálně mikrofon umlčí. To jak rychle a kdy se to provede, určuje regulátor Squelch. Ten nalezneme zezadu přijímače nebo v daném nastavovacím menu. Buďto mikrofon nebude „zavírat“ příliš často a zvuk bude jakoby „pod dekou“, anebo bude příjemně prokreslený, ale za to umlčování bude probíhat častěji. Proto je pro praxi velice nutné, mít možnost toto ovlivnit a donastavit si.
Konektor pro napojení náhlavního nebo klopového mikrofonu do vysílače. Až po delší době zjistíte, jak důležité je mechanické provedení konektoru, kterým se napojuje náhlavní nebo klopový mikrofon do vysílače, který máme obvykle za opaskem. Standardem je dnes starší Jack 3,5 se závitem (konektor – samec se dotáhne k e konektoru – samici) anebo modernější miniXLR 4B, který má zase v sobě mechanickou pojistku
Kompresor a expander. Nedílnou elektronickou součástí je kompresor na straně vysílače a expander na straně příjmu. Toto sice nemůžeme nijak ovlivnit, ale má-li být zvuk hodně dobrý, musí být tato dvojice velice precizně výrobcem nastavena. Zkuste na mikrofon zakřičet. Jak se zachoval?
Odstup S/N. Šumí nebo hraje? Nebo snad i brumí? Nechte si mikrofon předvést a poslechněte si jeho vlastní šum a brum.
Uložení nastavení po vypnutí napájení. Zvláště u moderních typů mikrofonu se softwarovým řízením je důležité, aby se veškerá nastavení automaticky po vypnutí napájení uložila. Přesvědčete se o tom.

Co říci závěrem? Snad jen to, že je dobré se na pořizovaný mikrofon podívat trochu důkladněji a nekupovat hned to, co je nejlevnější. Nízká cena se musí hold někde projevit. Snad Vám výše uvedené řádky v rozhodování pomohly.